Říjen 2014

Týden od pobytu v nemocnici...

9. října 2014 v 12:49 | Peťul |  Deníček
Dnes je to přesně týden, co jsem se vrátila domů z nemocnice..
27.9. 2014 se ve vedlejší vesnici pořádala pouťová soutěž v požárním útoku. Ani jeden z mých týmů si to nemohl nechat uniknout. Byla to taková srandovní soutěž. Málo týmů, časy nic moc, ale soutěž jako soutěž. Odběhla jsem si dva útoky v základním kole a postoupila do finále. Ve finále jsme ale měly půjčenou silnější mašinu. Tušila jsem, že se něco stane a dělala si z toho srandu. Všechno se stalo strašně rychle. Odstartovaly jsme, s Evou vybíháme dopředu, u odhozu slyším vodu, nemůžu dál, snažím se dotáhnout, pozdě. Vodu mám v hadici. Pořád jsem stála a měla napaměti slova "Nikdy to nepouštěj, může tě to zabít!". Voda mi vystříkla a já se držela, začalo to se mnou házet, až mě to otočilo, já pustila hadici a dostala silnou ránu pod helmu zezadu do hlavy. Proud vody mi ještě vstříkl do levé části obličeje. Padla jsem na břicho a začala zprudka dýchat. Přiběhla ke mně kamarádka, myslela si, že se zasměji a řeknu, že je to dobrý. Ale já jen řekla, že nemůžu dýchat. To už doběhla i Eva. Otočily mě na záda a já dostala šok. Dýchala jsem strašně rychle až jsem se předýchala. Seběhlo se ke mně strašně moc lidí, všichni se ptali co se stalo, jak mi je. Volali záchranku. Zkoušeli mě posadit, ale šíleně mě bolela hlava. Díky předejchání jsem dostala křeč do celého těla. Prvně ruce, potom nohy, břicho, hrudník, jazyk. Všechno jsem měla v křeči. Sanitka přijela až po 45 minutách!!! Byla to věčnost. Když mě nakládali byla jsem jako prkno - v křeči. Ještě jsem řekla Evině, že chci, aby jela se mnou. Chudák, byla ze všeho úplně v šoku..

V nemocnici jsem absolvovala rentgen hlavy a ruky. Sdělení, že mě převezou na JIP a zůstanu tam do pondělí mě vyděsila. Dojel za mnou bratránek, sestřenice a Eva. Naši byli doma a pořádně v šoku. Všechno viděli, byli na té soutěži se mnou. Tátovi sanitářka nic neřekla a máma se rozbrečela hned jak mě odvezli. Brečela i moje nejlepší kamarádka. Po převezení na JIP za mnou přijeli rodiče. Doktoři to komentovali jako lehký otřes mozku. Ze soboty na neděli jsem byla napíchnutá na kapačkách. Každou hodinu mě budili, měřili teplotu, tlak, svítili do očí. Denně mi brali 4 skumavky krve. Dostávala jsem nejsilnější léky, ale nezabíraly. Z neděle na pondělí mě v noci museli napíchnout opět na kapačku. Prášky nezabíraly, tak mi museli léky podávat přímo do žíly. V pondělí už se zdálo všechno v pohodě, že bych mohla domů. Hlava ale pořád bolela a podle rentgenu to vypadalo, že mám na lebce prasklinku. Muselo se mi dělat ještě CT hlavy. Převezli mě na normální pokoj a já mohla přijímat návštěvy. Přišlo za mnou strašně moc lidí. Mamka, když přijela brečela, nejlepší kamarádky to samé. Moc mi nepomáhaly :D CT díky bohu dopadlo dobře, ale hlava pořád bolela, řekli mi, že tam budu nejdéle do úterý, středy. Zůstala jsem tam ležet do čtvrtka. Verdikt skončil takto: žádný lehký otřes, jak mi bylo řečeno, nýbrž silný ořes mozku a k tomu hejblá páteř. Ještě celý tento týden jsem doma. Měla jsem zákaz veškeré elektroniky a všeho při čemž bych namáhala hlavu. Takže jediné, co jsem mohla bylo ležet v posteli a koukat do blba. I když jsem doma, musím pořád nosit límec a užívat nejsilnější léky. Už ne v takovém množství, ale pořád ano. Hlava pořád bolí, což asi není dobře. Taky mě ještě čekají rehabilitace, tak uvidíme, jak to všechno dopadne :)